Krátký úryvek rozhovoru do připravované brožurky o naší beskydské manufaktuře na výrobu vlněných přikrývek a polštářů:„Vždy mě bavilo šití. Chtěla jsem se vyučit švadlenou, ale k tomu jsem se nedostala, vyučila jsem se elektrikářkou. Když jsem pak v polovině devadesátých let přišla o práci a dozvěděla se, že je volné místo ve firmě na šití dek, zkusila jsem to a už jsem tady dvacet pět let.
Mezi holkami – jsme čistě ženský kolektiv – jsem teď nejstarší. V kolektivu jsme krásně sehrané. V Besky pracuju jako hlavní šička, ale taky krampluju, nebo když je zapotřebí, jdu stříhat. S kolegyněmi umíme všechny profese, abychom se mohly nahrazovat. Šička musí umět ušít všechny výrobky, které v Besky vyrábíme, a to rychle, přesně, tak aby byl výrobek kvalitní.
Na prošívání výrobků máme pantograf, vše ostatní pak došíváme na strojích u stolu. Se stroji mluvím. Když trhají, ptám se jich proč. Nebo jim říkám, že ještě není konec týdne, že by ještě mohly spolupracovat, že odpočívat budou o víkendu. Naše stroje naštěstí nezlobí. Na to, kolik mají roků, jedou dobře – hlavně pantograf. Šicímu stroji Minerva, který je jedním z nejstarších strojů, co v Besky máme, říkám: ,Stařenko, vydrž.‘ “
To je příběh naší Miladky. Má obrovskou zásluhu, že tradice přikrývek z ovčí vlny pokračuje a na jakých hodnotách dnes v Besky stavíme. Je radost mít v týmu člověka jako je ona 
